Smrt a co přijde pak

Když se Smrť setkal s filozofem, filozof mu vcelku nadšeně povídá: „Právě teď, chápete, zároveň jsem i nejsem mrtvý.“

Smrť si povzdechl. A jéje, zas jeden, pomyslel si. To určitě vytáhne kvanta. Práci s filozofy neměl rád. Vždycky se z toho snažili vykroutit.

„Víte,“ pokračoval filozof a Smrť jen nehybně stál a pozoroval, jak mu v přesýpacích hodinách odtéká písek života, „všechno se skládá z malinkatých částeček, které mají tu zvláštní vlastnost, že mohou být na více místech najednou, jenže věci z těchto částeček složené zůstávají na jednom místě a v jednom čase, což podle kvantové teorie není možné. Smím pokračovat?“

ANO, ALE NE DONEKONEČNA, odpověděl Smrť, VŠECHNO JE POMÍJIVÉ. Od padajícího písku neodtrhnul zrak.

„Takže, jestli jsme se shodli, že existuje nekonečné množství vesmírů, je to vyřešené! Existuje-li nekonečné množství vesmírů, tahle postel může být v miliónech z nich a to ve všech najednou!“

HÝBE SE?

„Co?“

Smrť ukázal na postel. CÍTÍTE, ŽE SE HÝBE? opakoval.

„Ne, protože i já existuji v miliónu verzí...a teď přijde to hlavní...v některých vesmírech teď nezemřu! Možné je všechno!“

Smrť poklepával na držadlo kosy a uvažoval.

A CO TÍM CHCETE ŘÍCT?

„No, v podstatě neumírám, že? Vy už totiž teď nepředstavuje žádnou jistotu.“

Smrť si povzdychl. Vesmír, pomyslel si. V tom to vězelo. Ve světech s věčně zamračenou oblohou se tohle nestávalo. Ale jak lidé uviděli vesmír, myšlení se jim začalo roztahovat a snažilo se jej zaplnit.

„Nemáte co na to říct, že?“ poškleboval se umírající filozof. „Necítíte se trošku vyšlý z módy, co?“

TO JE URČITĚ HÁDANKA na to Smrť. Kdysi se modlívali, pomyslel si. A uvědomte si, že si nikdy nebyl příliš jistý, ani jak to funguje. Chvilku přemýšlel. A JÁ ODPOVÍM NÁSLEDOVNĚ. MILUJETE SVOU ŽENU?

„Cože?“

TU PANÍ, CO SE O VÁS STARÁ. MILUJETE JÍ?

„Ano. Samozřejmě.“

A EXISTUJÍ OKOLNOSTI, ZA JAKÝCH BYSTE JI, ZŮSTANE-LI JINAK VAŠE ŽIVOTNÍ HISTORIE BEZE ZMĚNY, TEĎ UBODAL NOŽEM? zeptal se Smrť NA PŘÍKLAD?

„Jistěže ne!“

ALE VAŠE TEORIE TVRDÍ, ŽE TO MUSÍTE UDĚLAT. FYZIKÁLNÍ ZÁKONY VESMÍRU TOMU NIKTERAK NEBRÁNÍ, A PROTO SE TO MUSÍ STÁT, MUSÍ SE TO STÁT DOKONCE VÍCEKRÁT. KAŽDÁ CHVILKA JE MILIARDA, MILIARDA CHVILEK A V TĚCHTO CHVILKÁCH VŠECHNO, CO JE MOŽNÉ, JE I NEVYHNUTELNÉ. DŘÍVE NEBO POZDĚJI NA TUTO CHVILKU DOJDE.

„Člověk má ale pochopitelně možnost volby mezi-„

SKUTEČNĚ MÁ MOŽNOST VOLBY? VŠE, CO SE MŮŽE STÁT, SE STÁT MUSÍ. VAŠE TEORIE TVRDÍ, ŽE EXISTUJE-LI VESMÍR, KDE PLATÍ VAŠE NE, MUSÍ EXISTOVAT I VESMÍR, KDE PLATÍ VAŠE ANO. ALE VY JSTE ŘEKL, ŽE VRAŽDU BYSTE NIKDY NESPÁCHAL. MATÉRIE VESMÍRU SE ZACHVÍVÁ PŘED VAŠÍ NEOBLOMNOU JISTOTOU. VAŠE MRAVNÍ ZÁSADY MAJÍ STEJNOU SÍLU JAKO GRAVITACE. A pomyslel, si Smrť, prostor s tím má zajisté hodně co do činění.

„To měl být sarkasmus?“

NE, ANI NE. UDĚLAL JSTE NA MĚ DOJEM, DOCELA MĚ TO ZAUJALO, odpovĕdĕl Smrť. VAŠE MYŠLENKA, DOKAZUJE, ŽE DOPOSUD MÝTICKÉ SVĚTY MUSÍ EXISTOVAT. ŽE EXISTUJE SVĚT, KDE SE VŠICHNI VŽDYCKY ROZHODLI SPRÁVNĚ, MORÁLNÍ ROZHODNUTÍ, ROZHODNUTÍ, KTERÉ MAXIMALIZUJE ŠTĚSTÍ BLIŽNÍCH. POCHOPITELNĚ TO TAKÉ ZNAMENÁ, ŽE NĚKDE JINDE EXISTUJÍ DOUTNAJÍCÍ OSTATKY SVĚTA, KDE SE VŠICHNI VŽDYCKY ROZHODLI ŠPATNĚ...

„Ale no tak! Vím, co máte na mysli, ale tomu nesmyslu o nebi a pekle jsem nikdy neuvěřil!“

Místnost potemněla. Modrá záře ostří Smrťovy kosy najednou zřetelněji vystoupila.

ÚŽASNÉ, zvolal Smrť. SKUTEČNĚ ÚŽASNÉ. MÁM JEŠTĚ JEDEN NÁVRH: CO KDYŽ JSTE PROSTĚ JEN PRIMÁTI, KTEŘÍ MĚLI ŠTĚSTÍ, A KTEŘÍ SE POKOUŠÍ POCHOPIT SLOŽITOST STVOŘENÍ POMOCÍ JAZYKA, KTERÝ VZNIKNUL JEN PROTO, ABYSTE SI MOHLI ŘÍCT, KDE ŽE JE TO ZRALÉ OVOCE?

Filozof lapal po dechu, ale ještě ze sebe dostal: „Ale no tak…“

TO NEBYLO MYŠLENO JAKO URÁŽKA, ohradil se Smrť ZA DANÝCH OKOLNOSTÍ JSTE TOHO DOKÁZALI DOCELA DOST.

„Rozhodně se nám podařilo vymanit se z područí zastaralých pověr!“

VÝBORNĚ usmál se Smrť. TAK SE MI TO LÍBÍ. JEN JSEM TO ZKOUŠEL.

Naklonil se dopředu.

A ZNÁTE TU TEORII, ŽE STAV NĚKTERÝCH MALIČKÝCH ČÁSTEČEK JE NEURČITELNÝ AŽ DO CHVÍLE, KDY JSOU POZOROVÁNY? ČASTO SE ZMIŇUJE KOČKA V BEDNĚ.

„Ano.“ odvětil filozof.

TO JE DOBŘE, pokýval Smrť. Poslední zbytek světla se vytratil. Smrť se postavil a usmál.

VIDÍM VÁS...

Povídka Smrt a co přijde pak byla původně napsána pro Timehunt (http://www.timehunt.com/timehunt.html) a také se tam poprvé objevila. Timehunt je webová stránka s hrami, zejména s inovativními rébusy.

L-Space Web dostal povolení k uveřejnění této povídky, nicméně Terry Pratchett má na ni vyhrazena veškerá kopírovací i jiná práva.

Překlad: Barbora Bartoňová

---

---

The L-Space Web is a creation of The L-Space Librarians
This mirror site is maintained by A.H.Davis